Gymnázium Nad Štolou, Praha 7
Parametry rotace a tvaru asteroidů: limity inverzní metody
Ve své práci jsem se zabýval tvarem a rotací asteroidů. Asteroidy najdeme převážně na drahách mezi Marsem a Jupiterem, tam je jich známo přes šest set tisíc. Nicméně i v blízkosti naší Země je asi dvacet tisíc těles, z nichž dva tisíce by mohly být v budoucnu nebezpečné.
Asteroidy nejsou jednolité kameny, ale spíše haldy suti, které vznikly v důsledku srážek větších těles v minulosti. Dnes už se téměř nesrážejí. Kromě toho, že obíhají kolem Slunce se asteroidy točí kolem své vlastní osy, podobně jako Země a ostatní planety. Na rozdíl od planet mají ale nepravidelné tvary.
Mohlo by se zdát, že dráhy asteroidů jsou důležitější než třeba to, jak vypadají a jak rychle se otáčí, ale ono to spolu souvisí. Je-li asteroid dostatečně malý, tak podle toho, kterým směrem se otáčí, tak se zvětšuje nebo zmenšuje poloosa jeho dráhy. To může třeba způsobit, že se těleso dostane do rezonance s nějakou planetou, což jej může “odmrštit” někam úplně jinam – třeba do blízkosti Země.
Způsob, kterým lze spočítat tvar a parametry rotace je složitý, ale je znám a běžně se používá. Já jsem se zabýval tím, kdy tyto postupy lze již použít, a naopak kdy je potřeba mít ještě více měření.
Vycházel jsem převážně z databáze DAMIT, což je velký český projekt, který takováto měření shromažďuje. Kromě toho jsem používal měření, které mi v průběhu roku napozorovali mí známí, jejichž probdělých nocí si moc vážím, a také z vlastních měření, která jsem pořizoval na petřínské hvězdárně. Mnohem větší část té práce byly spíš výpočty a programování, protože bez toho to v dnešní době nejde.