Miriam Žáčková ve své práci experimentálně rekonstruovala způsob staroegyptské mumifikace používaný během 26. dynastie, tedy přibližně v 7. století př. n. l. Dobově přesně napodobila jednotlivé fáze mumifikace, od ošetření a vysušení kadáveru přes jeho zabalení až po výrobu balzámů, rakve, pigmentů a dalších potřebných materiálů. Výsledkem je kompletní pohřební celek, který umožňuje nahlédnout na mumifikaci v podobě, jakou mohla mít ve starověkém Egyptě.

Při práci se řídila dobově věrnými postupy a vycházela jak z pramenů řeckých autorů, tak ze staroegyptských textů. Nejprve kadáver uložila do směsi natronu, v níž se po dobu tří měsíců vysušoval. Směs připravila na základě rozborů zkoumaných vzorků natronu nalezených v hrobkách mumií. Během vysoušení třikrát denně zapalovala kadidla způsobem, jakým byla používána ve starověkém Egyptě. Pro tuto část projektu bylo nutné připravit také směs kadidel nazývanou kyphi, kterou vytvořila podle receptu dochovaného na stěnách Horova chrámu v Edfu. Zajímavé je, že kvůli odlišným klimatickým podmínkám trvalo vysoušení u nás více než třikrát déle, než by trvalo v Egyptě.

Po úspěšném vysušení kadáveru Miriam připravila dobově přesné balzámy, lepidlo a inkoust. Na obinadla sepsala vybrané texty z Knihy mrtvých, souboru textů určených k ochraně zemřelého a jeho bezpečnému přechodu do posmrtného života. Podle odborné databáze vybrala kapitoly, které byly často používané v Pozdní době, do níž spadá i 26. dynastie. Vybrané texty gramaticky upravila do ženského rodu, aby odpovídaly skutečnosti, že předmětem mumifikace byla samička. Do textů doplnila také její jméno: Satatum („Dcera Atuma“). Toto jméno zvolila symbolicky s ohledem na druh kadáveru, neboť bůh Atum je mimo jiné spojován s ještěry a jejich ochranou.

Mumii následně obvázala, doplnila zhotovenými amulety a vyrobila pro ni dřevěnou rakev podle dobových předloh. Součástí projektu byla také příprava dobově přesných pigmentů, například egyptské modři, která je považována za nejstarší známý synteticky vyráběný pigment. Rakev následně dekorovala dalšími texty, které s pomocí specialisty upravovala a doplňovala.

Práce umožňuje detailně poznat problematiku staroegyptské mumifikace způsobem, který u nás není zcela běžný. Zároveň nabízí možnost nahlédnout na pohřební celek v podobě, v jaké mohl existovat v Pozdní době. Celý proces detailně dokumentovala, což umožňuje sledovat jednotlivé fáze rekonstrukce i použité materiály a postupy. Projekt zároveň otevírá prostor pro další experimenty, například s egyptskou fajánsí, egyptskou modří a dalšími oblastmi spojenými se staroegyptskými pohřebními praktikami.