Neformálního setkání se zúčastnili představitelé českých vysokých škol a výzkumné sféry, např. předseda České konference rektorů a rektor VŠCHT prof. Milan Pospíšil, rektor VUT v Brně doc. Ladislav Janíček, rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek, rektor JČU prof. Pavel Kozák či prorektor MUNI prof. Radim Polčák a děkanka Filozofické fakulty UK dr. Eva Lehečková. Diskuze se zároveň účastnili také zástupci průmyslu a technologických firem, například ABB, IDEA StatiCa, Bene Meat Technologies a dalších významných společností. Role moderátora se ujal prorektor Univerzity Karlovy doc. Martin Vlach.

Atmosféra byla sice uvolněná, nicméně probíraná témata byla velmi ožehavá. Velké výzvy směrem do vědy a vzdělávání se vytvářejí zejména z oblasti energetiky, spojené s výstavbou jaderných bloků v Dukovanech a dalších malých SMR zdrojů. Dále též dopravy a výstavby obecně, kde se všichni shodli, že kritický nedostatek inženýrů, projektantů, ale i dalších profesí bude v brzké době velmi závažným problémem, který je třeba řešit velmi aktuálně.

Členitá byla také diskuze o zvyšování a efektivitě vynaložených financí do vědy a vzdělávání. Není totiž pravidlem, že více peněz znamená větší společenský a ekonomický přínos. Současný systém rozložení oborů a napříč univerzitami, ale i jejich obsazenosti se ukazuje jako těžko financovatelný a obhospodařovatelný. Je třeba přijít s řešením budoucí struktury studijních oborů a kapacit vysokých škol. Zatímco technické a přírodovědné obory je vhodné významně posílit, také v sociálně-humanitních oborech existuje prostor pro větší koordinaci a efektivnější využívání kapacit.

Velkým tématem byla ale také spolupráce univerzit a průmyslu, o které se mluví již dlouhá léta, ovšem bez valných výsledků. Ukazuje se, že motivační prostředí na obou stranách není dostatečné. Na straně průmyslu nejsou problémovým faktorem finance, ale složité a často pro ně nepřehledné prostředí univerzit a ústavů akademie. Na druhé straně se často naráží na příliš přeregulované vnitřní, ale i vnější předpisy pro realizaci efektivních a ekonomicky přínosných spoluprací.

Setkání potvrdilo, že budoucnost české vědy, vzdělávání a inovací nelze řešit odděleně. Právě systematický dialog mezi vysokými školami, výzkumnými organizacemi, průmyslem a státem bude klíčový pro to, aby Česká republika dokázala obstát v technologických a společenských výzvách příštích desetiletí.